DaZu rodina & spol.

České Budějovice - Hosín - Dobřejovice - Lišov - Velechvín - Hůrky - Líšnice - Nová Ves - Kaliště - Koszalin - Detroit - Prairie du Chien - St. Luis - Cheb - Ústí nad Labem - Záblatí - Žarkov - Hůrka - Nedabyle - Heřmaň - Strážkovice - Plav - Bavorovice - Hrdějovice - Nové Dvory - Březí - Vrcov - Branišov - Haklovy Dvory - Drahotěšice - Kolný - Levín - Vlkov - Minneapolis

Statistika

Přesný čas

Statistika

TOPlist

Místopis / Topography

Hosín

Lidé zde žili již v době bronzové.

 

Obec Hosín se nachází asi 10 km severně od Č. Budějovic a 4 km východně od Hluboké nad Vltavou ve výšce 500 metrů nad mořem. Věž kostela sv. Petra a Pavla je viditelná zdaleka z východní jižní i západní strany. Za dobré viditelnosti lze spatřit celé panorama hor od těch Novohradských přes Blanský les až po západní předhůří Šumavy.

Nejstarším písemným dokladem o Hosíně je listinná zmínka z roku 1330. Je o tamnějším faráři Oldřichovi. Osídlení prostoru, na němž se obec rozkládá, je ovšem mnohem starší. Archeologické nálezy prokazují, že zde lidé žili již v době bronzové, z níž se v blízkosti dnešního Hosína dochovalo několik mohyl. Hosín náležel k panství, jehož střediskem byla Hluboká nad Vltavou a sdílel s ním jeho vrchnosti. Ty se do poloviny 17. století rychle střídaly, protože hlubocké panství, které i s hradem náleželo českým králům, bylo často zastavováno příslušníkům různých šlechtických rodů (např. Lobkovicům, Pernštejnům, pánům z Hradce či Malovcům z Malovic).

Vrchnosti náležel také patronát hosínského kostela, spočívající v právu dosazovat nové faráře, ale také v povinnostech spojených s údržbou svatostánku. Zatímco většina hosínského obyvatelstva byla v poddanském poměru ke hlubockým pánům, dosáhl zde na sklonku 15. století zvláštního postavení pojezdný Jiřík. Ten podle listiny krále Vladislava Jagellonského z roku 1489 získal v Hosíně dvůr a privilegia, osvobozující jej od platebních povinností ke hlubockému hradu a k hosínské faře, a to jako odměnu za dohled nad zeměpanskými lesy v části hlubockého panství.

Poslednímu majiteli Hluboké z původně rytířského rodu Malovců z Malovic, zbohatlého finančními spekulacemi svých příslušníků, bylo panství po bitvě na Bílé hoře zkonfiskováno pro účast na českém stavovském povstání. Spolu s Hlubokou se pak Hosín roku 1623 stal majetkem císařského generála Dona Baltazara de Marradas, který proslul svým nekompromisním rekatolizačním tlakem a útiskem poddaných. Jako památka na tohoto původem španělského šlechtice a známého válečníka se nedaleko Hosína u cesty na Hlubokou dochovala boží muka s Baltazarovým erbem. Marradasové drželi hlubocké panství do roku 1661, kdy je od nich koupil Jan Adolf ze Schwarzenbergu. V majetku tohoto významného rodu, který se posléze zcela sžil s jihočeským prostředím, zůstalo panství až do roku 1947. Pro hosínské usedlíky tak byli Schwarzenbergové jejich poslední vrchností, neboť v polovině 19. století bylo zrušeno poddanství.

Dlouhá schwarzenberská éra samozřejmě výrazně zasáhla do dějin obce. Roku 1684 vrchnost na Hosíně zřídila funkci kaplana, který pomáhal zdejšímu faráři s duchovní správou. Nedlouho poté, na konci 17. století, založili Schwarzenbergové hosínské lovecké bratrstvo, nejstarší mysliveckou korporaci na českém území. Ještě v barokním období prodělal výraznou přestavbu hosínský svatostánek. Roku 1781 došlo k výraznému zásahu do zdejšího pohřbívání, neboť v souvislosti s reformami císaře Josefa II. byl namísto původního hřbitova u kostela zřízen nový na okraji obce. Do paměti Hosínských se natrvalo zapsala mimořádná událost, jakou byla návštěva ruského cara Alexandra I. u knížete Josefa Jana ze Schwarzenbergu. Dne 19. října 1815 se car se svým doprovodem objevil na Hosíně. Když Alexandr zahlédl zdejšího chalupníka Vavřince Fajtla, který právě vyorával brambory na stráni vedle dobřejovického lesa, zamířil k němu, chopil se chalupníkova pluhu, dooral načatou brázdu a obdaroval Fajtla šesti zlatými mincemi.

V 19. století se do každodenního života obyvatel Hosína nejvýrazněji promítlo zrušení poddanství a vznik obecní samosprávy. Dosavadní poddaní se tak stali skutečnými majiteli usedlostí, na nichž hospodařili. I nadále si ale uchovali úzké, oboustranně výhodné vazby na někdejší vrchnost, Schwarzenbergy. Ti na konci století přispěli k nákladné přestavbě prostorově již nevyhovujícího hosínského kostela do podoby monumentálního novorománského chrámu. V poslední třetině 19. století nacházela část obyvatel Hosína uplatnění v kaolinových dolech, zvaných Orty, které v lese nedaleko obce provozovala českobudějovická firma Hardtmuth. Vytěžené suroviny bylo používáno pro výrobu kameniny a keramiky.

Po těžkých letech první světové války, na jejíchž bojištích padlo také několik hosínských mužů, zaznamenala obec značný hospodářský a kulturní rozmach. Za první Československé republiky byla ves elektrifikována, vznikla nová komunikace spojující Hosín s Borkem. Byla založena obecní knihovna, rozvíjelo se ochotnické divadlo, značné aktivity vyvíjely tělocvičné spolky (Sokol, Orel).

 

HOSÍNSKÝ KOSTEL SV. APOŠTOLŮ PETRA A PAVLA

Původní kostelík sv. apoštolů Petra a Pavla byl postaven v románském slohu v době mezi druhou polovinou 11. století a koncem století následujícího. Nedostatečná kapacita objektu vedla ve 13. století k vybudování nového, raně gotického chrámu. Starý kostelík však nezanikl, neboť byl do novostavby začleněn jako sakristie, která se později, někdy kolem roku 1340, dočkala hodnotné freskové výzdoby. K dalším větším úpravám hosínského svatostánku došlo v epoše baroka, kdy byla mimo jiné zřízena naproti presbytáři kruchta pro provozování chrámové hudby. Hojná účast věřících nejen ze samotné hosínské farnosti, ale také odjinud, na zdejších církevních slavnostech se na sklonku 19. století odrazila v úvahách o zbudování nového, velkého reprezentativního chrámu. Od myšlenky se v únoru 1899 přikročilo k činu. Barokizovaný gotický kostel byl tehdy stržen a na jeho místě začal rychle vyrůstat mohutný pseudorománský objekt. Zbourán ale nebyl původní románský kostelík (sakristie), který stavitelé opět začlenili do novostavby, a to jako její boční kapli na východní straně. Nový chrám byl dokončen a vysvěcen již v září 1900.

 
Georgius - Veronica - Lucas - Susanna - Joannis - Magdalena - Bartoloměj - Dorota - Joseph - Věnceslaus - Catharina - Šimon - Václav - Johanna - Josef - Karel - Mariana - Jakub - Witt - Anna - František - Matěj - Terezie - Bohuslav - Maria Anna - Jan - Barbora - Vítek - Kateřina - Václav - MaříMagdalena - Rosálie - Stanislav - Marie - Antonín - Božena - Petr - Marcela - Jiří - Eva - František - Jana - Robert - Rychard - Miloslav - Marie - Karolína - Stanislava - Karel - Maryla - Ryszard - Zofia - Tomasz - Apolena - Lukasz - Barbara - Matouš - Helena - Tomáš - Romana - Václav - Klárka - Jindřich - Renáta - Michaela - Kašpar - Jindřiška - Mikuláš - Voršila - Clarence - Ruth - Lawrence - LaVon - Larry - Lynn - Leslie - Lyle - LuAnn - Layne - Lisa - Lori - Donald - Elaine - Karen - Robert - Margery - Jerome - Henry - John - Hans